Svrab se vrací.
• Historie tohoto nepříjemného onemocnění sahá do období více než 1000 let před n.l. Poprvé jej na základě pozorovánís polečných příznaků u nemocných pojmenoval řecký lékař Hippokrates (460- cca 377 př. n.l.) jako Scabies z latinskéhos cabere: drbat se
Že příčinou svrabu je parazit objevil až v 19. století vídeňský lékař moravského původu Ferdinand von Hebra (1816 –1 880)
• Lidský svrab způsobuje Zákožka svrabová lidská (Sarcoptes scabiei variatio hominis), je to výhradně lidský parazit.
• Zvířecí svrab – lidově prašivinu – způsobují jiné varianty zákožky svrabové (např. psí, koňská, atd.) Postihuje domácí i divoce žijící zvířata.
• Na člověka zvířecí svrab přenosný je, ale zákožky se dále nemnoží. Způsobují pouze vznik jednotlivých svědivých
puchýřků. K přenosu dochází úzkým kontaktem s nemocným zvířetem. Specifická léčba se neprovádí, po přerušení
kontaktu s nemocným zvířetem projevy postupně vymizí.
• Výskyt svrabu je celosvětový
• Nedostatečná hygiena může průběh nemoci zhoršit. U většiny nemocných, kteří o osobní hygienu dbají, bývá právě naopak
problém s určením, zda se skutečně jedná o svrab.
• K nákaze stačí 1 oplodněná samička. V průměru se nachází na těle běžně nemocného svrabem 10-20 zákožek. U Scabies
norwegica - vzácné formy svrabu to mohou být až 2 miliony zákožek na jediném pacientovi.
• Celková délka života zákožky na lidském těle je až 4-6 týdnů.
• Mimo lidské tělo vydrží zákožky ve vlhkém prostředí asi 3 dny.
• Onemocnění se přenáší nejčastěji přímo těsnějším nebo delší dobu trvajícím kontaktem s nemocným, případně pobytem vp rostředí, kde se nakažené osoby pohybují (zařízení, kde je dlouhodobě společně ubytován větší počet lidí, např. ubytovny, tábory, věznice, ale i zdravotnická zařízení a zařízení sociálních služeb.) Dále společným používáním ručníků, ložního a osobního prádla. Častý je přenos na další členy rodiny.
• Příznaky svrabu u člověka se začnou objevovat 2-6 týdnů po nákaze a jsou rozmanité. Typickým projevem jsou pupínky v kůži.
• Může být vidět i chodbička, kterou si v pokožce zákožky hloubí a kladou do ní vajíčka. Pupínky se objevují nejčastěji v místech, kde je kůže jemnější (loketní a podkolenní jamky, podpaží, trup, zápěstí, vnitřní strana předloktí, mezi prsty nar ukou i nohou apod., u malých dětí v obličeji...), a jsou provázeny úporným svěděním.
• V současnosti, vzhledem k velmi dobré úrovni osobní hygieny, vypadá svrab většinou netypicky – jako exém neboa lergická vyrážka. Navíc tyto projevy nemusí být, zvláště u starých lidí, vnímány jako svědivé.
• Bez léčby se lidských zákožek zbavit nelze. Léčbu vždy určuje lékař.
• Používají se masti a krémy s obsahem látek, které zákožky zničí. Tyto přípravky je však nutno aplikovat na celé tělo, u starších lidí včetně vlasové pokožky. Přípravek musí působit na zákožky kontaktně. V místě, kde mast není nanesena, mohou zákožky přežívat.
• Zákožky mohou také zůstávat v tenké vrstvě seškrábané pokožky pod nehty, proto je důležité před léčbou ostříhat a vyčistit nehty.
• U některých lidí přetrvává svědění i 2 měsíce po přeléčení.
• Vždy je nutno léčit celou rodinu, případně všechny osoby v přímém dlouhodobějším kontaktu.
• I když zákožky mimo lidské tělo nevydrží déle než 3 dny (výjimečně se uvádí až 7 dní), mohou po tuto dobu přežívat i na předmětech a textilu, který nemocný používá. Veškeré prádlo, sedací nábytek a předměty, se kterými byl nemocný v přímém kontaktu je tedy nutno případných zákožek zbavit.
• Mylnou domněnkou je, že stačí vše řádně vydezinfikovat. Zákožky jsou roztoči a na ně dezinfekce neúčinkuje!!!
• Možností, jak zákožky zničit, je několik:
- Oblečení a ložní prádlo vyvařit a přežehlit (zákožka hyne při teplotě nad 50 °C).
- Prádlo, které nejde vyvařit a přežehlit, dále matrace, čalouněný nábytek, domácí obuv, zimní čepice, kabáty apod. ošetřit vhodným insekticidem nebo ponechat týden v uzavřeném igelitovém pytli mimo pobyt osob. (V zimním období při mrazivých teplotách stačí 3 dny). Provést důkladný úklid.
- Krémy, masti, tělová mléka apod., používané nemocným, je nutné zničit, protože roztoči v nich mohou přežívat.
- U nákazy většího počtu lidí např. v ubytovacích zařízeních využít služeb dezinsekčních firem.
• Proti zákožce se nevytváří imunita, takže může docházet k opakovaným nákazám již vyléčených osob.
• Konkrétní prevence, jak se chránit před nákazou svrabem v běžném prostředí, pokud o výskytu tohoto onemocnění u někoho nevíme, je prakticky nemožná.
• Pokud to víme, pak je nejdůležitější léčba všech nemocných a jejich blízkých kontaktů a provádění veškerých opatření ke zničení zákožek.
• Při ošetřování osob postižených svrabem především ve zdravotnických zařízeních a zařízeních sociální péče používat osobní ochranné pomůcky (plášť kryjící celé předloktí až k zápěstí a jednorázové rukavice) pro každého pacienta či klienta nové a to do doby než ošetřující lékař ukončí léčbu poslední osoby nakažené svrabem.