Před štěnicí domácí není v bezpečí ani váš pes, kočka nebo papoušek. Pomůže praní, mrazák a odborník.

Problém šěnic již dávno nespadá jen do zanedbaných domácností a levných ubytoven. Často si je přivážíme z dovolených či služebních cest, a to i z drahých a čistých hotelů. Zbavit se jich nadobro není nic snadného a chce to zásah specialistů.

Štěnice domácí nebo také postelová patří mezi člověku obtížný a parazitující hmyz. Dospělí jedinci mají zploštělé nahnědlé tělo velikost od tří do osmi milimetrů, jejich nymfy (nedospělá stádia) jsou slámově žluté a menší, než dospělci. Procházejí proměnou nedokonalou, tj. stádium housenky nebo kukly u nich nehledejte. Z vajíček se líhnou malé nymfy, podobné dospělým jedincům, které prochází pěti vývojovými stádii až do pohlavní dospělosti, kdy každá samička naklade kolem 200 - 500 vajíček za život. Ten trvá cca rok až rok a půl.

Jde o hmyz bezkřídlý, často tak lidé zbytečně propadají panice, že mají doma štěnice a přitom se jedná o nějakého neškodného venkovního broučka. Zkuste jej odchytit a lupou nebo mikroskopem se podívat na hřbet těla. Pokud jsou na něm křídla nebo krovky, můžete si oddychnout, štěnice to jistojistě není. Pro absolutní jistotu pošlete fotky s co nejlepším rozlišením do specializované firmy.

Aby se mohla nymfa štěnice domácí vyvíjet, potřebuje výživu. A tu nalézá u teplokrevných živočichů, kterým doslova pije krev. Tu ale pije nadále i dospělý jedinec. Jelikož se jedná o noční tvory, vyčkávají přes den zalezlé v posteli, okolním nábytku nebo v okenních rámech a čekají na to, až půjde člověk spát. Jejich kořist je pak nehybná, bezpečná a dobře a rychle dostupná. A to nejen člověk. I váš pejsek, kočka, ptactvo v kleci nebo morčátko či králík mohou být hostitelem. Při podezření na poštípání vašeho zvířecího miláčka se obraťte neprodleně na veterináře. Ne, že by pro ně i pro člověka byla štěnice nějak zvlášť nebezpečná (není ani přenašečem žádných škodlivých bakterií a virů), ale poškození a svědění kůže není nijak příjemné, potřebuje samozřejmě zahojit a vzácně se může u postiženého objevit i anafylaktický šok.

Štěnice rozpoznávají svůj cíl pomocí teplotních senzorů, vnímají vibrace hostitelského organismu nebo vydechovaný oxid uhličitý a dokáží vás zaměřit na vzdálenost až metr a půl. Najdou si dobře přístupné a odkryté místo, vpustí do kůže anestetikum (takže jejich kousnutí nebolí, nevzbudí vás a nic netušíte) a podle stupně vývoje hodují na vaší krvi 5 až 20 minut. Nechodí se živit každou noc, interval závisí na pokojové teplotě - čím je vyšší, tím chodí častěji. V ložnici, kde míváme kolem 20 stupňů Celsia, se přijdou „napít“ tak jednou za týden až deset dní.

Poznat, jestli máme doma štěnice, je poměrně obtížné. Jednak jsou velmi malé a nepříliš výrazně a odlišitelně zbarvené a také jsou přes den zalezlé (jen pokud někde dojde k masivnímu přemnožení, tak jsou viditelné i přes den). Můžeme pečlivě prohledat matraci, rám postele, noční stolek, podlahu u postele nebo také přilehlé zásuvky, zpravidla je ale odhalíme spíše nepřímo pomocí následujících indicií:

- trus (drobný rezavý až černý prášek), který je nejčastěji patrný na prostěradle nebo v záhybech matrace

- světlá vajíčka

- průhledné nebo bílé svlečky nymf (aby mohly růst, musí shodit kutikulu, aby se jim vytvořila nová a větší)

- poštípaná pokousaná pokožka (červené štípance často do tvaru trojúhelníku nebo v řadě za sebou)

U posledního bodu se na chvíli pozdržím. Štípance se objevují na nezahalených částech těla (tedy zpravidla konce rukou a nohou, které nebyly celou noc bezpečně pod peřinou). Jejich přítomnost ale není vždy jistá, což je myšleno tak, že až třetina lidí nemá žádné kožní projevy poté, co na nich štěnice hodovaly. Dále platí, že pokud kůže reaguje a objeví se štípance a zarudnuté fleky na kůži, nemusí to být ihned, ale třeba až týden po pokousání. Obecně platí, čím častěji vás štěnice pokousaly, tím dříve se projeví příznaky na kůži. Bohužel kožní vyrážka není nijak specifická a pokud s ní zajdete k lékaři, ten často štěničí příčinu neodhalí a bere to třeba jako přítomnost komárů nebo alergickou reakci na nějaký druh jídla - kyselé, kořeněné apod..

"Pokud nejsou rozškrabány, mizí samy během týdne. Někteří lidé nemusí mít žádnou reakci, u jiných může dojít i k alergické reakci (velký otok a zarudnutí v místě bodnutí, velmi zřídka až anafylaxe). Rozlišení bodnutí štěnicí od pobodání jinými členovci (komáři, mouchy, pavouci) je obtížné."

Pokud si zrovna říkáte, že štěnice jistě nejsou váš případ, protože dodržujete dostatečnou, ne-li špičkovou hygienu domácnosti a úklid je u vás pravidelnou samozřejmostí, tak jste na velkém omylu. Předsudek, že štěnice zamoří jen zanedbaná obydlí, ubytovny nebo levné hotely, je skutečně mylný. Štěnice klidně zamoří i domácnost bez zrnka prachu a dovezete si je i z pětihvězdičkového hotelu. V zanedbaných podmínkách se prostě jen rychleji množí, ale hostitele s teplou krví má i v luxusním uklizeném bytě. A kolikrát se tak problém štěnic v dnešní době paradoxně týká více lidí z vyšších vrstev, kteří často cestují, než lidí z okraje společnosti. Nebo k vám prostě časem dolezou ze sousedního bytu, typicky cestou stoupaček.

Při podezření, že jste si tohoto malinkého nežádoucího spolubydlícího přivezli z dovolené nebo služební cesty, po příchodu domů zamezte styku zavazadel a jejich obsahu s postelemi nebo podlahou a dejte vše vyprat na min. 60 stupňů. Už teplota 45 stupňů a alespoň hodinový prací cyklus všechna stádia štěnic zahubí, ale jistota je jistota. Co se nehodí k praní, dejte do sušičky na 45 stupňů a více po dobu alespoň jedné hodiny, nebo vložte minimálně na jeden den do mrazáku na -18 stupňů. Kufry řádně vysajte a dejte je pokud možno na delší čas mimo obydlí.

Před časem jsme bydleli v zahraničí v opravdu pěkném a na první pohled vypulírovaném hotelu, ale před odjezdem jsme si náhodou, hledajíce zapadlou ponožku všimli, že pod postelemi byl neuvěřitelný nepořádek, nánosy prachu a všemožného neidentifikovatelného čehosi a mezitím i černý drobný trus, proto doporučuji toto na hotelech vždy zkontrolovat a při příchodu na pokoj nenechávat zavazadla v blízkosti postele, ale hned za dveřmi v předsíni. Naštěstí jsme si nezvaného hosta nepřivezli a vyvázli tak doma bez úhony.